Chmel otáčivý (Humulus lupulus)

Chmel je někdy nazývám divoký chřest. Je to vytrvalá pravotočivá liána a může být až 10 m dlouhá. Lodyha je porostlá velmi drsnými chlupy, které napomáhají popínání. Listy připomínají listy vinné révy nebo loubince popínavého čili psího vína, i když rostlina patří do čeledi konopovitých. Rostlina je dvoudomá. Má drobné žlutavé samčí květy a šištice, neboli hlávky samičích květů.

Stanoviště

Oblíbeným stanovištěm chmele jsou lužní lesy. Vyhledává hluboké, humózní a vlhké půdy v teplejších oblastech, kde vytváří i velmi husté porosty. První výhonky se objevují na začátku března.

Co s ním v kuchyni

Sbírejte holýma rukama, abyste sklidili jen nedřevnaté stonky. Nůžky nebo nože ubírají cit. Chmel se má sbírat v časném jaru. Olamují se vždy terminální výhonky. Při troše zkušenosti výhonky povolí přesně na správném místě. Jakmile začnou zelenat, je pozdě.

Před použitím se doporučuje blanšírovat výhonky v horké a studené vodě. Pak se dají používat v nejrůznějších teplých i studených jídlech. Chuť je velmi jemná, ale s přibývajícím věkem rostliny se v ní objevují lehce pryskyřičné tóny. Drsnost chlupů se spařením zjemní, jen když jsou výhonky opravdu mladé. Aplikovat se dají všechny recepty, které jsou stvořeny pro chřest – jako prostá příloha, v polévce, v omeletě. Může se zapékat do slaných koláčů – quichů, nebo nejrůznějších nákypů s použitím rýže, jáhel, quinoy. Jsou skvělou surovinou pro nejrůznější jarní saláty s nějakou těžší složkou. Výborně ladí s bramborami nebo vajíčky, ale také s pečenou řepou. Dobře vyniká i s majonézovými zálivkami.