,

Svatolína cypřišová (Santolina chamaecyparissus)

Svatolína je vytrvalý keřík, který může dorůst až  do výšky  50 cm. Při zemi je dřevnatý a větvičky jsou zakončeny šedavě zelenými výhonky. Listy připomínají cypřiš. Rostlina vyhání vzpřímené stonky zakončené kulovitými úbory složenými ze žlutých květů.

Stanoviště

Pravlastí svatolíny je Středomoří. U nás se pěstuje v zahradách poměrně snadno. V teplejších oblastech Čech nemá velký problém přezimovat. Vyžaduje lehkou až kamenitou, tedy dobře drenážovanou půdu, minimální zálivku a dobré oslunění. Kvete od června do července. Ty nejaromatičtější svatolíny prý rostou v Alžírské poušti.

Co s ní v kuchyni

Svatolína je ideální k sušení i přímému použití. Je hodně aromatická, což ji jednoznačně řadí mezi koření.

Rozdrcené sušené lístky se mohou používat v teplé kuchyni – pod maso, do zeleninových směsí, ale i do sladkých i slaných sušenek. Květy i listy snadno pouštějí své aroma do oleje, takže jsou skvělým doplňujícím kořením pro všechno, co se dá do oleje nakládat – sušená rajčata, česnek, sýry… V takovém případě se doporučuje sáhnout po nějakém chuťově méně výrazném oleji, např. slunečnicovém. Celá rostlina je mírně nahořklá, takže je třeba její množství pečlivě odměřovat.

Svatolína se arabsky řekne gartoufa. Její květy se používají v některých zejména maghrebských regionech na kořenění polévek během ramadanu. Nejznámější je chorba,  čte se čorba, a variace na ni se najou i na Balkáně a v přední Asii.

 

 

 

Mohlo by se Vám hodit

0 odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte a přispívat!

Napsat komentář