Červen vrcholí slunovratem a letos dokonce úplňkem. Největším zázrakem přírody je v tomto období luční rosa.

Položili jste si někdy otázku, co je to rosa? Z fyzikálního hlediska je to vodní pára kondenzovaná díky poklesu teploty okolního vzduchu. Tyto kapky jsou z chemického pohledu roztokem. Rozpouštějí se v nich látky obsažené na povrchu listů, ale přijímají i tekutiny, které rostliny v noci vylučují. Je jasné, že tato kapalina bude mít zcela výjimečné vlastnosti.

Rosa se sráží na celých rostlinách, ale obvykle se koncentruje v úžlabí listů. Tam si ji rostliny schraňují jako zásoby na nadcházející horký den. Zůstává k dispozici jako občerstvení i pro další živočichy.

Luční rose byla v minulosti věnována obzvláštní pozornost v „lidové kosmetice“. Zejména mladá děvčata používala rosu k omývání obličeje. Jak takové omývání rosou vypadalo, vysvětluje Jana Vlková, autorka kuchařek a propagátorka jedlých rostlin: „Dívky dříve tahaly orosenou loukou nějakou textilii – šátek, zástěru – aby se rosou hezky nasákla. Vlhkou látkou si pak otíraly obličej.“ a dodává „V rose se blahodárné látky rozpouštějí snadněji než třeba ve vodě studniční, která má vyšší obsah minerálů. U některých rostlin také dochází k procesu, jemuž se říká gutace. V prostředí, které je přesyceno vodními parami, jejich buňky vylučují kapky tělesných šťáv.“

Z minulosti jsou známy i obklady na něž se používala rosa z konkrétních rostlin – například zábaly z kopřiv posilovaly vlasy.

Mnohým lučním bylinám byly připisovány i různé magické vlastnosti, které mají své reálné ukotvení v jejich farmakologii.

Královskou bylinou je z tohoto pohledu kontryhel pastvinný (Alchemilla monticola).

Kontryhel pastvinný (Alchemilla monticola)

Kontryhel pastvinný (Alchemilla monticola).

Z pohledu pověr a mýtů:

List kontryhele, vypadá jako papírová skládanka nebo plisovaná sukénka. V některých zemích se mu také říká pláštík Panny Marie. „Plisování“ listu tvoří žlábky, jimiž stéká do středu listu rosa. Kuličky vody fascinovaly středověké alchymisty. Nazývali je vodou mudrců a věřili, že může extrahovat fluidum z kamene mudrců. Tak dostal později kontryhel latinské jméno Alchemilla. Alchymisté jej ve své době nazývali bylinu Božská růže.

V lidovém léčitelství byly listy i kořeny kontryhele používány na nejrůznější ženské obtíže. Ve starých knihách se můžeme dočíst že:

  • Po dvacet dní podávaná lžička prášku…… pomáhá sterilním ženám, kterým kvůli nestálosti nálady nezůstane semeno v děloze.
  • Nerozvážným dívkám, které se nechaly strhnout vášní, navrátí panenství.
  • Osláblé, ochablé a svislé prsy súžuje a upevňuje odvar v obyčejné vodě, když se na prsy přikládají šátky namočené v tomto odvaru.

Z pohledu botanika:

Kontryhel je vytrvalá trsnatá bylina, jejíž lodyhy a řapíky jsou chlupaté. Přízemní listy jsou okrouhle ledvinité s trojúhelníkovitými laloky, které mají na každé straně s 6 až 9 stejnotvarých zubů. Květenství je metlovité a květy jsou nahloučeny do drobných vijanů. Koruna květu chybí, květy jsou zelené. Bylina si vybírá vlhké louky a pastviny, okraje lesů. Intenzivní hospodaření na lukách v nížinách jej vytlačuje k horským polohám. Kvete od května.

Z pohledu květinové gurmánky:

Květy i listy kontryhele, jsou poměrně tuhé, a chuťově nejsou nijak oslňující. Sbíráme malá květenství a nejmladší lístečky, na nichž je ještě patrné něžné plisování. Na druhou stranu je tato bylina nesmírně trvanlivá. Při bližším pohledu, na talíři, také vynikne zajímavý květ, jehož si obvykle z výšky, při procházkách na loukách nevšimneme. Hodí se tudíž i na dekorace teplých pokrmů těsně před podáváním. Mladé lístečky se mohou použít nasekané do různých zeleninových salátů nebo tvarohových pomazánek.

Fotografie v tiskové kvalitě na vyžádání

0 odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte a přispívat!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *