Milí blažení kytkožrouti,

Sirény zurčí a asi je dneska fakt nikdo neposlouchá. Než Vám předložím v titulku slibované čtení k vodě, připomenu ještě červencové kurzy.

Vůně prázdnin – středa 14. července 2021

Samosběr bylinek v experimentální zahradě – neděle 18. července

Vůně prázdnin – pondělí 19. července 2021

No a teď ten příběh, který se jmenuje

“O kvásku z kabelky”

Byl krásný teplý den pozdního června a na chodníku na Vinohradské třídě mi nabídla jedna paní kvásek. Vytáhla ho z kabelky moderně adjustovaný v igelitovém zip sáčku.

Tvářila se přitom, jako když někdo v parku nabízí dětem bonbony a později se zjistí, že po nich vzniká závislost. Tvářila se vesele a rozverně. Já jsem se tvářila rozpačitě.

  • Bojíte se, že ho zabijete? Co?
  • Nebojím!

Odtušila jsem srdnatě a natáhla ruku, jako to dítě, zvědavé, jak ten bonbon bude chutnat a přesunula kvásek k sobě do kabelky. A propos, jaké kulinární propriety v kabelce nosíte Vy? (Můj bratranec námořník a truhlář má sebou vždy 12centimetrový nůž na porcování pečeně.)

Doma jsem „psaníčko“ hodila do lednice, že se na něj podívám později. Druhý den jsem ho nakrmila, dala do tepla a sledovala, co bude dělat. Měl se k světu a to mi dodalo odvahu. Už dlouho jsem si přála vyzkoušet foccaciu neboli fougasse podle jedné z mých francouzských kuchařek. Recept používá místo tradičního rozmarýnu vonné listy muškátu. Tak jo. Čekám na tu příležitost sedm let, co mám tu knihu.

  • Teď je příležitost tady, tak ji ber!

Řekla jsem sama sobě a dala se do díla.  Je to v podstatě jednoduché: bagetové těsto se zadělá výluhem z muškátů místo obyčejnou vodou a pak se přidají ještě nasekané listy.

Zdálo se mi, že si vedu dobře. Těsto rozvážně kynulo, já jsem ho laskala, poplácávala, proháněla po válu, nechávala odpočívat a různě to opakovala. Prostě se mi zdálo, že se projevuji jako kovaná profesionálka. Přidala jsem sušená rajčata.  Byla jsem na sebe hrdá.

Nicméně výsledek vidíte na obrázku. Upekla jsem jakýsi nedopečený hadr na podlahu a jednu připálenou parodii na knäckebrot – lembas, řekl syn. Asi jako když tříleté dítě namaluje hlavonožce a myslí si, že je to věrný portrét.

Ale do toho bratrstva sdílečů a uctívačů kvásku jsem lapena. Nemám sice ani rádýlko, natož kámen, ošatku a rozsáhlou moukotéku k tomu. Moje trouba má jen termostat a přepínač horní, dolní nebo obě topné spirály; ani větrák nemá. A jakou jsem použila mouku, to si nechám pro sebe. Ale já jsem ten kvásek dostala od samotné  Chlebové Královny Maškrtnice a to je závazek. Ten její kvásek jsem podle běžných měřítek zabila – upekla a nic si nenechala. Nastražila jsem si na kuchyňské lince past, že si nalovím své vlastní Saccharomyces cerevisiae, které volně plují vzduchem a budou ochotné se nechat ochočit.

Stačí kliknout sem, pokud byste chtěli svůj vlastní Zpravodaj, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce.

 

0 odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte a přispívat!

Napsat komentář