Plevel a zelenina středověkých zahrad

Byl jednou jeden král a ten se jmenoval Karel Veliký. Na seznamu jeho činů najdeme i jeden kytkožroutsky velmi zajímavý projekt. Je to je seznam rostlin doporučovaný pro pěstování v zahradách farem i klášterů jeho obrovské říše. Byl negramotný, ale dokázal šířit gramotnost a vzdělanost.

Ráda bych vás seznámila s jeho vyhláškou Capitulare de Villis, kterou panovník „upravoval“ zelinářství a sadařství ve svém impériu. Za pozornost (mi) stojí seznam rostlin čítající více než 90 položek. Velmi mne inspiruje a všechny ty rostliny bych chtěla mít. Vzhledem k tomu, že se říše Karla Velikého rozkládala od Baltu až ke Středozemnímu moři, tak pro vás vybírám jen dostupné možnosti.

Osevní seznam

Ranný středověk neměl problémy s prostorem. Hustota zalidnění byla nízká a pěstování rostlin nebylo tak intenzivní. Sám král neměl žádné hlavní město. Přesunoval se po svém impériu zrovna tam, kde byla dobrá úroda. Když město „vyjedl“, putoval se svou družinou jinam. Zároveň královi vyslanci kontrolovali, jak se dodržuje sortiment. Na seznamu je to přes 70 položek – mezi bylinami jsou i rostliny barvířské, ostatní jsou ovocné stromy.

Tento seznam nám dává dobrou představu o tom, jak vypadala Evropa nejen „před příchodem brambor“, ale před rozvojem zámořských objevů. Cokoli se do Evropy dostalo s pomocí člověka, přišlo po zemi nebo po Středozemním moři.

Klášterní zahrady

Kláštery na tom byly ve středověku dobře. Rozvíjely se bujně za současného zabírání půdy i zakládání a kultivování zahrad. Pro zahrady bylinkové a zahrady zeleninové byla zvláštní slova, která nemají v češtině jednoslovný ekvivalent. Herbularius je bylinková respektive trvalková zahrada, tam se pěstovaly byliny používané v lékárně nebo jako koření. Hortus je zahrada zeleninová, to je jasné, tam se pěstují jednoletky k jídlu i dochucování. Viridarium je místo, kde rostou dřeviny. V 9. století, kdy ještě lidé neznali, co je monokultura se pod tento pojem zahrnovaly sady, vinice, jedlé živé ploty, pergoly a besídky z živých stromů.

Čtete také

Aktualitky Zpravodaj

Kytka kytce doktorkou

17 května, 20233 min. čtení

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí, víte, že bylinky mohou být ochránkyně zeleniny před škůdci? Zelenina a jedlé býlí bohužel nechutná jen nám lidem, ale také mnohým živočichům. Pokud nechceme jen vysévat a sázet, ale také sklízet, měli bychom myslet…

Čti více

Zapomenuté a znovu objevené

A teď mám pro vás malý výběr, rostlin, které bychom mohli mít i dnes. Na konci zimy se mi zvětšuje chuť na lupení, tedy zelené části rostlin, takže začnu špenátovými zeleninami, což je hlavně lebeda zahradní a laskavec hrubozel.

Na seznamu je mnoho koření z rodu miříkovitých (kmín, anýz, fenykl, libeček, petržel, celer…), ale také rostliny, po nichž už dlouho pasu a ještě jsem je do své zahrady nezískala. Jsou to sevlák zeleninový, tromín zelný a morač zákrovný, ale také mně neznámý drsnoplodík moravčinovitý – až je ochutnám, napíšu vám o nich.

Kurzy & workshopy
pro kytkožrouty

Ukázat kurzy

Zajímavý je výběr bobovitých rostlin. Nezapomínejme, že Evropa tenkrát ještě neznala americké fazole. Pěstovaly se boby, cizrna a vigna, kterou pravděpodobně dříve dovezli Římané z Afriky.

Něco z aromatických bylinek co bychom nečekali? Asi ne. Jsou to samé stálice – rozmarýna, levandule, šanta, různé druhy máty, saturejka. Totéž platí pro cibule a česneky.

Na seznamu slézovitých nechybí proskurník, sléz lesní a sléz pižmový.

A našla jsem i svou oblíbené koření, jedinou pryskyřníkovitou, kterou má Karel Veliký na svém seznamu, a sice černuchu.

Něco dalšího o králi

Ještě nějaké drby o Karlu Velikém? Měl spoustu dětí s mnoha ženami (čtyři manželky a pět oficiálních konkubín). Co se týče jídla, jako jeho pozoruhodná schopnost se uvádí, že dokázal sníst celého jelena / prase připravené pečením na rožni, což bude asi báchorka. Na Vánoce roku 800 byl papežem korunován na císaře římského. Za jeho panování vzniklo písmo zvané karolínská minuskule, jímž je vyhláška napsaná.