Etiolizované listy pampelišek

O salátových srdíčkách a jemných pampeliškových listech

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí,

začnu otázkou:  „Měli jste to ve vaší rodině také tak?“ Ptám se na boj o salátová srdíčka.

V dobách kdy se ještě hlávkový salát pěstoval převážně na poli, měly jeho postranní listy velmi výrazně tužší strukturu než středové „srdíčko“. O tu nejlepší část salátu jsme se rvali s bratrem. Hádali jsme se, kdo má víc nebo se vrhali střemhlav do mísy se salátem, abychom každý jeden byli první a ukořistili si to nejlepší. Inu děti jsou přirozeně takové a naši rodiče nás naštěstí trochu vychovali, takže už to dávno neděláme. Když s námi výjimečně jedl dědeček, důstojně si nabíral salát první a nikdy si to největší nevzal. Tak jsme se to také naučili a dnes se považujeme za civilizované dospělé lidi.

Velkopěstírny chutě salátových listů hodně srovnaly.

Před dalším čtením vyhrabte z paměti vzpomínky na sladké středové listy salátu, může Vám pomoci při sbírání prvního býlí.

Ta srdíčka jsou etiolizovaná. Podobně vypadají čekankové puky – také jsou bledé a jemné.

O co při té etiolizaci jde?

Když nemá rostlina dostatek světla (v čekankových pěstírnách nebo uprostřed listové růžice) zpomalí nebo skoro zastaví fotosyntézu. Pokud jde o středy salátů, tak ji vlastně ani nenastartuje.

Když fotosyntéza probíhá, tak rostlina zároveň vyčleňuje nějaké síly na tvorbu dalších látek, tak zvaných sekundárních metabolitů. U salátů a pampelišek chutnají hořce.  Bez nich je lupení pro použití v kuchyni více žádoucí.  

V přírodě na zastíněných místech se rostliny vytahují vzhůru. Doufají, že se dostanou ke světlu a budou si moci zase výrobu chlorofylu „nahodit“.. Rostlinná pletiva jsou ale křehká, protože bylina neplýtvá silami na stavbu podpůrných orgánů. Doufá, že světlo je blízko. Výsledkem je lahodná jemná zelenina. V přírodě si etiolizace můžete všimnout třeba v hustých lesních porostech. Jarní plevelové saláty jsou nejlepší ze zastíněných míst.

Jak na bělení listů v zahradě

Pampelišku lze snadno vybělit podobně, jako se to dělá s těmi čekankovými puky, a to následujícím způsobem. Listová růžice se přikryje tak, aby se zabránilo přístupu světla k rostlině. Použít se dá kbelík nebo ještě lépe velký květináč, který má otvor, takže rostlina může dýchat. (Pozor na černé kýble, pod nimiž se rostliny mohou přehřívat.) Pak už jen zvědavě kontrolujeme, jak to probíhá. Blbé na tomto procesu je, že možná připravujeme lahodná pampelišková srdíčka pro někoho jiného – pro slimáky, myši nebo jiná zvířata. I ona vědí, že etiolizovaný salát je daleko lepší. Nemechejte se odradit, bělení listů je báječná předjarní zábava.

Napište nám, jestli jste to někdy zkoušeli a jak se vám to povedlo. Jsme na vaše zkušenosti zvědaví.

Mohlo by se Vám hodit při těšení na jaro

Stačí kliknout sem, pokud byste chtěli svůj vlastní Zpravodaj, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce.

 

 

Zpravodaj i Poradna

Chcete svůj vlastní Zpravodaj i Poradnu, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce?

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nákupní košík
Přejít nahoru