Rytí rýčem radost v říjnu

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí, tak co, už máte zryté záhonky? Letos je takové sucho, že to skoro nejde. Zem je tvrdá jako kámen a rýč nebo rycí vidle s ní potýkají dost obtížně.

Vždycky když ryji svoje záhonky, myslím na všechny své předky, jak se nahmoždili, protože museli. Já to mám tak napůl pro zábavu, to je dobré. Moji předkové z matčiny strany pocházejí odkudsi z Polabí, tak se mi láska k rytí (trochu zvrhlá) asi propsala do genomu.

Mám pro vás rady, jak na to, aby ta vynaložená dřina dávala smysl a moc vás po tom nebolela záda.

Pro ženy jasná volba – rycí vidle

Začnu tím, co přišlo na svět později. Prababičkou rýče byla motyka, která se prostě přidělala rovně ve směru násady, místo aby trčela v pravém úhlu. Pak teprve se rýč rozdělil na zuby, aby s obracením hlíny nebyla taková práce. To šlo, když přestaly být zemědělské nástroje z opracovaných pazourků a byly kovové. Původně byly rycí vidle zamýšleny na obdělávání půd, kde to šlo hodně těžko – moc jílovitá nebo moc kamenitá půda.

Práce s rycími vidlemi může být docela příjemná, jen si nesmíme moc ukusovat. Je to outdoorový tělocvik, když k němu přídáte pár protahovacích prvků. O tom na konci.

Čtete také

Zpravodaj

Jak na sázení cibulovin

21 září, 20222 min. čtení

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí, také se Vám už stalo, že na podzim zasázené cibuloviny se zjara neukázaly v takové kráse, jak jste si přáli? První takové zklamání jsem zažila jako malá holka a myslím, že jsem to i…

Čti více

Držte jasnou brázdu i rytmus

Kdybyste chtěli rýt „lege artis“, tak si hlínu z první (třeba i druhé) brázdy odložíte stranou – stačí do zahradního kolečka. Před sebou máte krásnou rýhu. Všechny další nálože na vidlích nebo rýči by měly přijít do předchozí brázdy hezky rovnoměrně. Představte si divadelní sál – prostě to házíte na sedadlo předchozí řady. Muži, pokud to nejsou profesionálové, mívají tendenci házet hlínu na jednu hromadu, jako když se přehazuje materiál lopatou. Pravidelně zrytý záhon se dobře hrabe. S hromadou hrábě bojují.

Dodržujte pravidelný rytmus – úkrok stranou nabrat hlínu, otočit nástroj, hodit nálož do brázdy tak, aby to, co bylo nahoře bylo dole. Pak do dřepu a vybrat kořínky anebo to nechat na přírodě, ať plevel v zimě umoří mrazem. Některé rostliny ani mráz neumoří. Bršlice nebo pýr se po zimě ještě více zaradují.

Kurzy & workshopy
pro kytkožrouty

Ukázat kurzy

Jak si rytí ulehčit

Pokud nabíráte na rýč menší množství hlíny, tak se logicky tolik neunavíte. Stačí jen dělat štíhlejší brázdičky; prostě ukrajovat menší kousky záhonku. Pak je ve hře ještě další skutečnost. Když ryjete záhonky, které jsou pravidelně obhospodařované, tak už nepotřebujete tak hlubokou orbu. Nářadí se nemusí zarývat do země svisle, ale můžete jej naklopit. Naberete méně materiálu a rychleji postupujete po ploše.

Protahovat tělo

Rytí pojímejte jako sport. Hlídejte držení těla. Při zarývání nástroje do země stůjte rovně a zpevněte střed – břicho a zadek. Ať už klopíte nebo zarýváte svisle, ať už máte vidle nebo rýč, tak si po každé dokončené brázdě udělejte nějaký protipohyb. Vyvěste se na větvi nedaleké jabloně, protáhněte tricepsy, srovnejte krční páteř, prošlápněte achilovku – však vy už víte, co vám dělá dobře.

Rytí je bezva, jen to nepřehnat. Ale tak je to se vším. Když zryjete na podzim, tak se hlína mrazem hezky nakypří a na jaře to poroste jako o život. Rytí zdar!