Jak vypadl náš starý kontinent před příchodem fazolí? Jaké podobné luštěniny příbuzné fazolím jedli naši předkové? A co magické vlastnosti těchto rostlin? Tolik otázek a samé zajímavé odpovědi.
Ve vyhlášce Capitulare de villis Karla Velikého, o níž jsem psala minulý měsíc, se zmiňuje rostlina jménem „fasiolum“, což se dnes interpretuje jako bob obecný (Faba vulgaris /Vicia faba), který pravděpodobně zdomácněl na Blízkém východě a ve Středozemí.
Bob je podrobně popsán v Mathioliho herbáři a autor o něm mimo jiné píše: „O dlouhém hádání některých, zdali náš bob je Faba nebo Phaseoli, musilo by se dlouho mluviti; koho to zajímá, nechť si přečte, co o tom napsali pro & contra Julius Alexandrinus, životní lékař jeho milosti císařské a Robertus Dodonaeus.“
Boby jsou zmiňovány v bibli, jejich pěstování je doloženo v mladší době kamenné. S nástupem indiánských fazolí byly zatlačeny do kategorie krmiva pro dobytek či zeleného hnojení. Na stůl je vrátila až gastronomie 20. století.
Botanikové rozlišují tři poddruhy. Bob zahradní zvaný též svinský (Vicia faba subsp. vulgaris var. major). To je ten, který se jí. Bob koňský či polní (Vicia faba subsp. vulgaris var. equina) a bob drobnosemenný či holubí (Vicia faba subsp. Minor). Oběma se krmí hospodářská zvířata.
Čtete také
O salátových srdíčkách a jemných pampeliškových listech
Milí přátelé jedlého býlí a kvítí, začnu otázkou: „Měli jste to ve vaší rodině také tak?“ Ptám se na boj o salátová srdíčka. V dobách kdy se ještě hlávkový salát pěstoval převážně na poli, měly jeho postranní listy velmi výrazně…
Fazole fazolky
První semena fazolí se do Evropy se dostala ze španělských přístavů, kam je dovezli mořeplavci z Ameriky. Na talíře Evropanů se probojovaly mnohem rychleji než brambory. Trvalo jim to jen pár desetiletí. V jedné z historek o šíření této rostliny je hlavním protagonistou francouzský botanik Clusius, který fazole poprvé viděl v klášterních zahradách kdesi v okolí Lisabonu. Zahradníci si badatele natolik považovali, že mu pár semínek dali. Clusius je rozpěstoval a podaroval s nimi své další přátele. Za nejstarší vyobrazení fazole se považuje ilustrace o Leonharda Fuchse z roku 1543.
V předkolumbovských dobách se fazole pěstovaly v Peru, Mexiku a Střední Americe. U nás se dodnes sází fazol šarlatový (Phaseolus coccineus). Můžeme ho považovat za jedinou „divokou fazoli“. Není totiž nic moc k jídlu (až na květy), ale je to nádherná okrasná rostlina. Další botanicky rozlišovaní předkové jsou f. obecný (P. vulgaris) a f.měsíční (P. lunatus). Všichni tito předkové byli dlouhé levotočivé liany.
Ačkoliv bylo z původních semen vyšlechtěno mnoho vynikajících jedlých druhů, dodnes si nezvykly na naše podnebí. Rostliny jsou velmi citlivé na jarní přízemní mrazíky. Vysejí-li se příliš brzy, tak semena v zemi shnijí místo, aby vyklíčila. Podaří-li se jim vyklíčit příliš brzy, mohou mrazíky spálit semenáčky.
Kurzy & workshopy
pro kytkožrouty
Fazole zvané čínské
V zahradách se u nás dnes také často pěstuje vigna zvaná semínkovými marketéry čínská. Plody jsou chutné čerstvé, zelené, protože na rozdíl od fazolí mají v luscích mezi semeny dřeňovité přepážky. Vigna unguiculata se do Evropy dostala již před naším letopočtem. A také ona mohla být tím „fasiolum“ na seznamu Karla Velikého. Její druhý výsadek na náš kontinent byl z Ameriky, kam se dostala s otroky a nějakou dobu si tam pobyla.
Vývojové středisko má totiž tato rostlina v tropické a subtropické Africe, kde je známo více planých druhů. V této oblasti se využívaly i stonky rostlin, které jsou velmi pevné a získávala se z nich například vlákna na tětivy luků.
Čtete také
Co nevíte o bramborách?
Milí přátelé jedlého býlí a kvítí, je jasné, že brambory nejsou typická „kytka k jídlu“, ale jsou rostlinou s tak fascinujícím životopisem, že stojí za to věnovat jim jeden příspěvek. Proč se věnovat bramborám zrovna v dubnu? Protože je to měsíc, kdy se…
Luštěniny magické
Trvanlivost semen, jejich zygomorfní květy i schopnost čeledi bobovitých poutat dusík, prvek nezbytný pro tvorbu bílkovin, dává fazolím a bobům nejrůznější magické vlastnosti. Nejznámější je využíváním fazolí v tříkrálovém koláči, ale to nyní nechám stranou, protože před námi je jaro. Pravděpodobně málo známé je květnové čarování starých Řeků. Mezi květnovými nonami (7. den) a idami (15. den), o úplňku, se pomocí bobů zaháněli démoni mrtvých (Lemurové). Hospodář vyšel před dům a zaháněl duchy. Jak to zbásnil Ovidius ve svém díle Kalendáře v překladu z roku 1942 od I. Bureše, toho vám sem kousek dám:
„Já boby teď házím, chci jimi vykoupit sebe, jimi chci vykoupit své.“ Toto devětkrát řekne a neohlédne se přitom, zlý duch prý ty boby sbírá…Jakmile devětkrát řekne: „Dům opusťte, duchové otců!“ mysle, že obřady skončil, teprve se ohlédne zpět. Celé si to můžete přečíst v uvedeném vydání na straně 204.
Fazole literární
Pro milovníky těžkokalibrážní beletrie tu mám ještě jeden tip. Román Traktát o louskání fazolí polského autora Wieslawa Mysliwskeho je morbidní čtení o druhé světové válce a o fazolích to moc není. Je spíš zrcadlem toho, v jakém blahobytu nyní žijeme.
Děkuji, jestli jste dočetli až sem. Je to tak zajímavé téma, že jsem nemohla dřív přestat.
Mohlo by se vám hodit
-
Hrachor, lecha jarní (Lathyrus vernus)42.00 Kč – 57.00 Kč -
Komonice lékařská (Melilotus officinalis)39.00 Kč – 54.00 Kč
-
Hrachor širolistý (Lathyrus latifolius)39.00 Kč – 54.00 Kč
Zpravodaj i Poradna
Chcete svůj vlastní Zpravodaj i Poradnu, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce?